Kočičí mumie
Název knihy: Kočičí mumie 
Autor(ka): Jacqueline Wilsonová
Nakladatelství, rok: BB/art, 2008
Počet stran: 100
Věková kategorie: pro děti a mládež
Hlavní postavou v knize je desetiletá Verity a její stará kočka Mabel. Dále jsou tu její kamarádky, babička, děda a tatínek. Maminka jí umřela při porodu.
Jednou, když se Verity vrátila ze školy domů, šlápla přímo do loužičky kočičích zvratků. Vynadala Mabel, ať si příště dá pozor a ta se svěšenou hlavou někam odběhla. Babička Verity řekla, že to od ní nebylo správné, protože Mabel už je stará a může mít nějaké problémy. Verity se chtěla tedy Mabel omluvit, že na ni byla tak zlá, ale po celém domě ji nemohla najít. Bála se, že mohla utéct, nebo tak něco a celou dobu byla hrozně smutná. Děda jí večer četl pohádku, ale i tak na to nemohla přestat myslet. Až se táta vrátil z práce, napadlo ho, že by mohli vyvěsit po městě plakátky. Když další den přišla Verity ze školy, byla jí ze smutku hrozná zima. Sáhla do skříně po svém županu, ale místo županu nahmatala kožešinu. Opravdovou kožešinu. Začla tahat a vytáhla Mabel, ale ne tak, jak si představovala. Byla mrtvá. Nechtěla ji nechat zahrabat do země, protože to Mabel venku neměla ráda a navíc by ji tam mohli sežrat červi. Ve škole si v ten den povídali o starých Egypťanech, jak dělali ze zesnulých koček mumie, tak Verity napadlo, že z Mabel udělá mumii. Mozek jí ale vytahovat nechtěla a neměli doma ani moc věcí, se kterými by se dala udělat mumie. Tak ze starého prostěradla vystřihla proužky, nasypala na Mabel koupelovou sůl, aby ji nějak zakonzervovala a pak ji zabalila do proužků prostěradla. Potom na ni ještě nakreslila nějaké egyptské znaky a nakonec ji dala do svého pytle na plavání. Nikomu o tom neřekla. Když se táta vrátil domů, ukázal Verity plakátky a šli je vyvěsit do ulic. Další den všichni zaspali. Babička se divila, kam zmizela všechna koupelová sůl. Když Verity běžela do pokoje pro učebnice, babička šla za ní. V jejím pokoji ucítila tu sůl. Verity nervozitou zničila zip na tašce a vymluvila se, že tu sůl spotřebovala. Babička řekla, ať si vezme místo té tašky pytel na plavání, ale Verity na to, že si to připne špendlíkem a vezme si do školy tuhle. Odpoledne, když se vrátila ze školy, šla se podívat do skříně na Mabel, ale strašně páchla. Babička Verity zavolala dolů ze schodů. Divila se, co to z ní jde za hrozný zápach a řekla jí, ať se jde umýt a převléknout. Verity dlouho přemýšlela, co si vezme na sebe a pak si vzpomněla na starý vílí kostým, který má mimo skříň. Oblékla si ho a celé odpoledne si musela hrát na vílu. Večer přišla paní učitelka, že si Verity zapomněla ve škole peněženku a babička řekla Verity, ať si jde obléct něco normálního. Ona na to, že si myslí, že nemá nic čistého. Babička ji nakonec donutila, ale Verity se zastavila uprostřed schodů a poslouchala. Po chvíli ale nechtěně nahlas vzdychla a babička ji odtáhla do pokoje. Tam ve skříni objevila Mabel v pytli a prostěradle a začla ječet. Paní učitelka si myslí, že z ní chtěla Verity udělat mumii. To se potvrdilo. Paní učitelka nabídla Verity, že pro Mabel udělají ,,rakev“ z krabice, na ni nakreslí egyptské znaky a pak ji pohřbí. Verity souhlasila a ještě téhož večera ji pohřbili. Další den se to dozvěděla Sophie (kamarádka od Verity) a nabídla jí jedno ze svých čtyř koťat, protože si je stejně nemůžou nechat. Verity si vybrala čistě bílé koťátko Lásku, ale věděla, že Mabel navždy bude mít nejradši.
Kniha byla zajímavá, mě by nikdy nenapadlo udělat z kočky mumii. Podle mě je pro ty, co čtou méně, protože má celkem málo stran a velké písmo. Myslím si, že by ji v pohodě dokázali přečíst i žáci páté nebo čtvrté třídy. Jsou v ní i ilustrace. Mě to jako milovnici koček celkem dojalo.
autor: Sylva Friedlová