Boříkovy lapálie
Boříkovy lapálie
Autor: Vojtěch Steklač
Ilustrace: Adolf Born
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 183
Žánr: Knihy pro děti a mládež. Dobrodružný příběh.
Kniha je o čtyřech kamarádech, kteří skoro každý den prožívají různá veselá dobrodružství. Aleš ten je tlustý, Čenda je nejmenší , Mirek nejvyšší a Bořík je obyčejný kluk je to hlavní postava knihy. Kluci žijí v Holešovicích. Bydlí v rodinných domech a chodí do stejné třídy. Bořík je chytrý, hodný, vynalézavý kluk. Jeho přátelé mu jsou vždy oporou a může se na ně spolehnout.
Mně se nejvíc líbila kapitola, v které kluci chtěli potěšit paní učitelku, ale nevěděli, co ji dát za dárek. Aleš řekl, že jí dají květinu, ale Bořík řekl, že to jí dají holky. Tak chvilku přemýšleli a najednou Mirek řekl, že jí dají lva. Všichni se nad tím nápadem zarazili, až po chvilce Mirek vysvětlil, že je to jeho štěně, které dostal na narozeniny od tety, a Mirkovi rodiče to štěně doma nechtějí. A tak ten bezva nápad všichni odsouhlasili a Mirek ho další den přinesl do školy. Nevěděli, kam ho dát, tak to štěně schovali do skříně. Uprostřed vyučovací hodiny začalo štěkat a paní učitelka okřikla Bohouška. Myslela si, že ty divné zvuky vydává Bohoušek, který je největší šprt z celé třídy. Bohoušek kroutil hlavou, že to on nebyl, a ukázal na skříň. Učitelka ji otevřela a našla to štěně a ptala se, kdo ho sem dal. Všichni čtyři se přihlásili a řekli, že to je dárek pro ni. Zlobila se, ale měla i radost. Řekla jen, ať jí příště raději koupí bonboniéru. Kluci byli rádi, že se jí to štěně líbí.
Kniha se mi líbila, byla vtipně napsaná, nenudil jsem se u ní, byla poutavá. Knihu bych doporučil svým spolužákům, je určena pro věkovou kategorii
13-15let. Přirovnal bych ji ke knize, kterou jsem kdysi četl, a to k Mikulášovým patáliím od Sempého a Goscinnyho. Mikulášovy patálie se mi však líbily více a četl jsem je s větším zaujetím. V knize jsem se ničeho nebál, byla tam jen postava divného domovníka. Rozesmálo mě, že jednou šli kluci na půdu hledat staré hodiny a chtěli odtáhnout starou pračku. Přitom pohnuli skříní, na které byly plechovky s barvou a ty se vylily Mirkovi na hlavu a on pak byl celý červený. Nejsympatičtější mi byli všichni hlavní hrdinové a to proto, že i když se někdy pohádali, tak vždy si to vysvětlili a zůstali dobří přátelé.
autor: Tomáš Mira